Aby žítv Šumperku bylaradost!

Jeden z dělníků kultury tohoto města, ředitel kina Kamil Navrátil. A taky zastupitel. Nepatří k těm, co se cpou dopředu — o tom, že šumperské kino patří setrvale po mnoho let mezi nejnavštěvovanější kina v republice a se dvěma sály poráží občas i multikina, vědí jen lidi z oboru.

„Šumperk je moje srdcovka, kde máme všechno do čtvrt hodiny chůze. Navíc je to skvělé místo pro rodinu. Potkat moji ženu a mít s ní dceru, která nám už deset let dělá obrovskou radost, je moje největší životní štěstí. Jako táta nedám dopustit na to, kolik skvělých kroužků pro ni v Šumperku máme. No a jako hrdý lokální patriot jsem vyměnil denní světlo za záři filmového plátna, abych mohl dělat kino pro lidi v tom nejlepším městě na světě!“

Kamile, kdybys měl kouzelnou hůlku a mohl okamžitě v Šumperku změnit jednu jedinou věc, co by to bylo?

„Přičaroval bych do ulic vzrostlé stromy. Určitě by pomohly zlepšit klima.“

Jestli je jedna věc, která se v končícím volebním období podle tebe povedla, co to je?

„Přihřeju si polívčičku. Kino prošlo další fází rekonstrukce — kromě zateplení, fasády a střechy se 8. 11. 2024 otevřel malý sál Očko. Je na tom hezké, že je to práce několika vedení bez ohledu na politickou příslušnost. Tak by měla vypadat kontinuita a spolupráce.“

Andrea stála u vzniku a rozvoje Hotelu Perk a profesně se dlouhodobě věnuje marketingu, hospitality a rozvoji turistických projektů v Jeseníkách. Dnes vede vlastní společnost a dál rozvíjí projekty přímo v Šumperku.

Je mámou Ester a Janka, ve volném čase běhá, chodí po horách a cvičí i učí jógu. Má ráda věci, které mají nápad a kvalitu a zároveň fungují i v praxi.

Do komunální politiky vstupuje proto, že jí záleží na tom, jak Šumperk vypadá, jak o sobě mluví a jak se v něm žije. Věří, že město může být sebevědomější, současnější a odvážnější — nejen v propagaci, ale také ve veřejném prostoru, kultuře, cestovním ruchu a podpoře dobrých místních projektů.

A kdyby mohla otočit kouzelným prstenem?

Přála by si, aby mladí lidé nemuseli ze Šumperka odcházet za zajímavějším životem jinam. Aby měli důvod tady zůstat — a ti, kteří odešli, měli důvod se vracet.

Kristýna Jonová působí ve vzdělávání, prevenci a práci s mladými lidmi. Učila na střední i základní škole a pedagogické zkušenosti získala také v zahraničí, na českých školách v Madridu a Soluni. Ve své práci se zaměřuje především na prevenci rizikového chování, duševní zdraví, wellbeing dětí a mladých lidí, mediální a informační gramotnost a kritické myšlení. Věnuje se také tématům bezpečného pohybu dětí v online prostředí.

Vedle školství se dlouhodobě pohybuje v oblasti kultury, dobrovolnictví, lidských práv a občanské společnosti — jako kurátorka, moderátorka a organizátorka kulturních a vzdělávacích projektů. Ve volném čase má kromě kultury nejraději přírodu a ochranu zvířat, proto je jejím velkým tématem městský holubník jako humánní řešení soužití lidí a městských zvířat.

V Šumperku chce své zkušenosti využít především k rozvoji moderního vzdělávání, komunitní prevence a spolupráce škol, města a odborníků, kteří pracují s dětmi a mladými lidmi. Věří, že kvalitní vzdělávání, podpora duševního zdraví, kultura a aktivní komunitní život jsou základem města, ve kterém se dobře žije.

„Oceňuji, že se podařilo investovat do veřejného prostoru a že město podporuje kulturní akce, které přivádějí lidi dohromady. Myslím si, že podobnou pozornost si zaslouží i vzdělávání, prevence a duševní zdraví. To jsou investice, které nejsou vždy na první pohled vidět, ale dlouhodobě rozhodují o tom, jak se ve městě žije.“

Kdyby měla Kristýna kouzelnou hůlku, zařídila by, aby mladí lidé věděli, že Šumperk je město i pro ně. Že tady mají kde trávit čas, mají možnost něco ovlivnit, město jejich hlas skutečně zajímá a hlavně že mají důvod se sem po studiích vracet.

„Sama jsem se do Šumperka vrátila a chtěla bych, aby to pro mladé lidi byla přirozená volba, ne kompromis. A taky aby se realizoval městský holubník jako moderní a funkční řešení,“ dodává Kristýna.

Klára je s námi od úplných začátků. Na Šumperku jí vždy záleželo. A záležet bude, protože je patriotkou se vším všudy.

„Já mám v Šumperku ráda víceméně všechno! Protože tu pro můj život všechno je — veškerá vybavenost, kulturní i sportovní vyžití. Mám ráda historii, takže nejraději to mám ve středu města u radnice. Kdybych měla kouzelnou hůlku, tak bych si přála, aby na náměstí u radnice nebylo parkoviště, ale více zeleně a lavičky a aby se obnovila městská kašna.“

Po šumperské zdravotní škole vystudovala fyzioterapii na univerzitách v Brně a Bratislavě a dnes Klára Dubovská Holubová pracuje jako vedoucí fyzioterapeut v Centru kinezio-fyzioterapie Šumperk s.r.o. Sama své tělo napravuje pravidelným cvičením jógy.

„Za poslední dobu mi největší radost ve městě udělala sdílená kola, každý den je vidím v provozu. Až tak, že občas nejsou k dispozici na místech, kde bych je potřebovala.“

Když jsme tu Lukáše Chaloupku představovali před čtyřmi lety, byla u toho fotka, na které mu nebylo vidět do obličeje, protože měl helmu a na bajku se nacházel několik metrů nad zemí. Tak tentokrát sem dáváme něco jako oficiální portrét.

Před těmi čtyřmi lety se Lukáš rozhodl s námi kandidovat proto, aby pomohl bajkerské komunitě najít náhradu za zrušený bajkpark v Cihelně.

„To se podařilo, město Šumperk momentálně disponuje novým bajkparkem, který si oblíbila zejména šumperská komunita jezdců,“ neskrývá pocit zadostiučinění Lukáš. „Na zahajovací akci tu ovšem byli i jezdci z celé republiky i ze zahraničí, na které se přišlo podívat tři sta padesát diváků.“

„Nové, a především kvalitní zázemí velice pomáhá bikerům posouvat se a zlepšovat svoje dovednosti. Je dobře vidět, kam se za ten rok od otevření posunuli.“

Lukáš má s otcem firmu na kovovýrobu. V posledních čtyřech letech se nám osvědčil nejen jako ten, kdo zná potřeby bajkerů, ale i jako ten, kdo rozumí potřebám menších podnikatelů a může nám pomoci rozvíjet Šumperk i v tomto směru.

Jé, jak my jsme rádi, že se nám daří doplnit náš tým Šumperáků o mladé lidi! Přinášejí svěží vítr a nové pohledy.

Přesně takový je Matyáš Kulil. Je mu dvacet a vystudoval průmyslovku. Od osmnácti podniká v marketingu. Aktivní je ale i v jiných směrech, je tedy logické, že už stihl být i u založení poradního orgánu Ministerstva školství. Prostě chce věci kolem sebe aktivně měnit a dávat hlas mladým lidem. Se svými vrstevníky aktivně pracuje a snaží se je vzdělávat.

„Kdybych měl kouzelnou hůlku, určitě bych se pokusil inovovat šumperské školství. Vlivem řady faktorů dochází k nárůstu sociálně patologických jevů, které mají silně negativní vliv na pohodu nás všech, a to i mimo školu. Víte, být vyslyšený, to je ta nejsilnější věc. Jsem přesvědčen, že by se s tím mělo začít právě ve škole.“

Jana Richtrová vystudovala architekturu na ČVUT v Praze, žila rok v USA a deset let v Olomouci. Pak se vrátila do Šumperka, na Anglické si postavila pasivní dům a vykonává svou profesi tady.

Jana je dlouhodobě expertkou Šumperáků v oblasti architektury, urbanismu, stavebnictví a územního plánování. Městu už věnovala desítky hodin své expertní práce, mimo jiné na pozici předsedkyně komise strategického rozvoje. Je také její zásluhou, že se v posledních letech významně zlepšila komunikace a představování projektů, které město chystá, veřejnosti. Zapojujeme se do architektonických soutěží, městský architekt je začleněný do struktur města a funguje. Jana stále věří, že to pochopí i veřejnost a začne se více zapojovat do veřejných projednání. Že pochopí, že to není o nich bez nich.

Manželův hendikep Janě nechtěně, ale zásadně rozšířil obzory také v oblastech sociálních služeb, fungování zdravotního systému, rodinného práva a zejména života s hendikepem.

„Kdybych měla kouzelnou hůlku, vykouzlila bych v Šumperku denní stacionář pro osoby s fyzickým hendikepem s omezenou soběstačností. Úplně ideálně, kdyby to byla velice silně kouzelná hůlka, aby ten stacionář byl provázaný na terapie po mozkových příhodách — ergoterapie, oční terapie, neurorehabilitace. Takovou věc tu, bohužel, nenajdete ani náznakem.“

Jana je člověk, kterého chcete mít v týmu, ať už je to tým pracovní, sportovní, či rodinný, protože je jeho stabilní oporou.

Vašek Láznička má v našem týmu Šumperáků pevné místo jako ten, který přináší nové podněty, pohledy odjinud a kreativu.

Rodilý Šumperák, lyžař, cyklista, horal i turista. Díky své práci a zálibám měl možnost procestovat a poznat kus světa, Šumperk pro něj ale vždy zůstal domovem a místem, kam se rád vrací a kde vychovává dceru.

„Do veřejného života bych chtěl přinést zkušenosti z podnikání, obchodu, marketingu a budování značek, stejně jako pohled člověka, který zde žije celý život a zná místní prostředí. Rád bych tuto kombinaci využil pro věci, které mohou Šumperk dál posouvat a dělat z něj ještě lepší místo pro život,“ dodává Václav.

Kdyby měl kouzelný prsten a možnost jednoho přání pro Šumperk, využil by jej pro rychlejší a efektivnější řešení bytové situace ve městě.

Problematika bezpečnosti v našem městě není vůbec jednoduchá, ani černobílá. Proto jsme rádi, že se můžeme v případě potřeby opřít o expertní stanovisko Vaška Doubravy, ředitele Městské policie Zábřeh.

„Většina z vás mě asi zná v uniformě. Už přes třicet let pracuji u městské policie v sousedním Zábřehu. Moje práce mě naučila jednu zásadní věc — mám rád pořádek, pevný řád a férové jednání. Nekandiduji proto, abych mluvil, ale abych konal,“ vysvětluje svou motivaci Václav Doubrava.

Václav vystudoval obor Prevence a resocializace na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, takže se věnuje i osvětě formou přednášek — na školách či v domovech pro seniory.

Hlavu si čistí sportem, posilováním nebo cestováním po vlastech českých. Je ženatý, má dvě dospělé děti a dvě vnoučata. Právě pro ně — a pro nás všechny — by chtěl Šumperk bezpečný, fungující a s dostupným bydlením.

Kdyby měl kouzelnou hůlku a jedno přání pro Šumperk, jejím mávnutím by zařídil, aby v Šumperku nikdo nemusel řešit drahé bydlení a každý si našel fajn domov.

Jméno Jiří Gonda svítí na naší kandidátce dvakrát. Je nám velkou ctí, že na ní je i ten, kterého — čistě z důvodu rozlišení — titulujeme „starší“.

Jestliže chceme věci posouvat a měnit k lepšímu, musíme stavět na kvalitních základech, musíme mít grunt. A ten Jiří Gonda ztělesňuje. Po tři volební období pracoval pro město v šumperském zastupitelstvu. Byl ve správní radě Pontisu, s nímž zažil jeho pády i následné vzestupy.

„Někde jsem se dočetl, že průměrný Američan by měl třikrát překopat svůj dosavadní život. Změnit zaměstnání, obor i bydliště, potažmo stát. A tak nějak se to vyvrbilo i u mě. Samozřejmě mimo to bydliště, protože jsem šumperský patriot a nikde jinde bych nikdy žít nechtěl. Šestnáct let jsem pracoval v družstvu v Bludově jako krmivář a hlavní zootechnik. Poté čtrnáct let jako ředitel šumperského územního pracoviště Ministerstva zemědělství. A pak jsem na osm let do důchodu zakotvil jako ředitel Sociálních služeb pro seniory, tedy místního domova důchodců.“

Ing. Jiří Gonda se celý život věnoval sportu a myslivosti. Chová loveckého psa, na střelnici se teď nejvíc věnuje brokové střelbě na asfaltové holuby. Také si na důchod pořídil motorku a více cestuje. Předávat zkušenosti mladším ho vždy bavilo, ať už co se týče myslivosti, či sportu. A my si opravdu moc vážíme toho, že v komunálu bude ty zkušenosti předávat právě Šumperákům.

„Už jsem tady zakořeněnej, zkrátka mě tu vysadili, zapustil jsem kořeny a už bych asi nešel přesadit někam jinam. Žiju tady — s výjimkou několika let na přelomu tisíciletí, kdy jsem se stejně na víkendy vracel sem — v podstatě celý život. Žena to samé.“

Zdeněk Utěšený vystudoval ekonomii na Vysoké škole báňské, po studiu sbíral zkušenosti jako auditor a poté ekonom v mezinárodních firmách. V roce 2007 se vrátil do Šumperka a od té doby je finančním ředitelem firmy Miele v Uničově.

Díky své expertize je Zdeněk pro nás zcela nepostradatelný jako člen správní rady Podniků města Šumperka, kde nám pomáhá rozmotávat a rozklíčovávat řadu „zašmodrchanců“ v hospodaření s majetkem města.

„Kdybych měl z končícího období vyzvednout jednu povedenou věc, tak podle mě se povedla změna organizace dopravy v naší čtvrti — ulice Vrchlického, Žižkova, Gen. Krátkého. Výrazně to zklidnilo dopravu, hlavně po ránu, když rodiče přivážejí děti na pětku,“ říká.

Stejně jako ostatním kandidátům jsme i jemu dali možnost použít kouzelnou hůlku a změnit v Šumperku jednu věc. A tady je třeba umístit disclaimer, že Zdeňkův názor je osobní a nevyjadřuje oficiální stanovisko Šumperáků:

„Přičaroval bych do Šumperka Mekáč. Ale ne vedle Lidlu, jak je připravován, ale na náměstí u radnice — spolehlivě by to přilákalo lidi a oživilo tuto vylidňující se část města.“

Tak co vy a mekáč?!

Richard Krobot pracuje jako obchodní zástupce, ale především je to „koňák“. Chová koně a skáče parkur.

Kandidoval s námi již minule. Za poslední volební období je rád, že se pokročilo v projektové přípravě bytové výstavby.

„Projekt na Hedvu, kde pro Šumperáky vznikne hodně bytů, navíc městských, je připraven a z toho mám radost,“ pochvaluje si Richard.

Co kdyby měl kouzelnou hůlku a jedno přání pro Šumperk?

„Kdybych mohl okamžitě něco změnit, tak bych zlepšil bezpečnost úseku mezi Šumperkem a Bratrušovem u výběhu s koňmi. Pravidelně tam někteří řidiči neodhadnou v zatáčce rychlost a končí v lepším případě v příkopu, v horším na cyklostezce nebo ve výběhu. Je jen otázkou času, kdy tam dojde k neštěstí.“

Adam Hroch pracuje jako síťový inženýr na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze, dálkově totéž dělá i pro šumperské gymnázium. Když se přestěhoval do Prahy, s naprostou jistotou plánoval, že už tam zakotví napořád.

A pak se mu stalo to, co mnohým z nás. Šumperk si ho přitáhl zpět.

„Ten pohled, když jedeš po obchvatu nebo z ‚bluďáku‘ a vidíš sluncem prosvětlený Praděd. Ty hory na dlani, na kterých jsi busem za směšných 45 minut. Ty lesy za barákem, kam se můžeš denně projít nebo se projet na trailech. Ten nebeský klid Šumperka, který ale neznamená mrtvo — skvělých podniků a gastro zážitků plné město! Teď už vím, že se čas v Praze krátí a nemohu se dočkat, až budu za tři až pět let zpátky tam, kde patřím.“

Kdyby měl Adam kouzelnou hůlku, změnil by to, co jeho generaci pálí nejvíce. Bytovou situaci.

„Projektování, povolování a veškerá administrativa okolo staveb je nekonečná, což není chybou města, ale byty bohužel chybí. Zbývá jen doufat, že Hedva a ostatní projekty se rozjedou co nejdřív a přibyde místo pro život dalších obyvatel. A tím se třeba i zastaví odliv obyvatel a vrátí se mladí jako já, pro které je Šumperk srdcovka.“

Bez něj by tým Šumperáci nebyl kompletní. Petr Korec, házenkářskej borec.

Petr s námi kandiduje opakovaně, takže z rychlíku. Mistr a dispečer výroby v Urdiamantu dlouhá léta patřil do úspěšné party, která Šumperku dělala dobré jméno v házené. Táta dvou dětí, se kterými aktivně i pasivně sportuje.

Ze Šumperka nikdy neodešel a nikdy to ani neudělá.

„Dokonce ani na vojnu mě nikam nedostali, odkroutil jsem si civilku tady,“ říká náš věčně usměvavý házenkář.

Kdyby měl Petr kouzelnou hůlku, změnil by Šumperk po vzoru Monaka či Kajmanských ostrovů v daňový ráj. A protože ví, že to se mu asi v brzké době nesplní, apeluje ještě za dostupnější parkování pro rezidenty a majitele nemovitostí.

„Z čeho mám v posledních čtyřech letech opravdu radost, je to, že město dává více peněz na sportování mládeže,“ uzavírá házenkářskej borec.

Klára Hošková absolvovala vyšší zdravotnickou školu v Olomouci, poté studovala na Fakultě veřejných politik v Opavě a Pedagogické fakultě v Olomouci. Tuto usměvavou sestřičku jste mohli donedávna potkat v Centru oční a estetické medicíny Ottlens, předtím také na operačních sálech v nemocnici i za katedrou místní střední zdravotnické školy. Dnes se její pozice odborně nazývá odborný nelékařský pracovník, neodborně posudkář.

Klářiným velkým koníčkem je malování obrazů, má za sebou několik samostatných i společných výstav. Je tedy nasnadě, že si přeje, aby byl Šumperk městem kulturním. Městem s dostatkem zeleně a vodních prvků. Jako zdravotník zase chce, aby v Šumperku byla dostupná a kvalitní zdravotní péče. Jako maminka malé dcerky by si přála, aby ve městě byli kvalitní vyučující, velký rozsah volnočasových aktivit, dětská hřiště a veřejná prostranství v dobrém stavu.

„To všechno, co jsem tu vyjmenovala, už tu máme, přinejmenším lehce nad průměrem. Ale já jsem snílek, tak si představuji, že to všechno budeme mít ještě na vyšší úrovni. Šumperk má na to být městem mých snů!“